Ptačí chřipka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

virus ptačí chřipky (HPAIV) pod elektronovým mikroskopem

Ptačí chřipka (poangl. Aviární influenza, dříve také klasický mor drůbeže) je onemocnění ptáků způsobované chřipkovýmiviru typu A, které postihuje primárně ptactvo a pouze výjimečně může být přeneseno na některé druhy savců.

V současné době je ptačí chřipce věnována zvláštní pozornost, zejména jejím vysoce patogenním formám. Tyto formy, způsobovanými „vysoce patogenními viry ptačí chřipky“ (HPAIV, z angl. Highly Pathogenic Avian Influenza Virus) se označují zkratkou HPAI (z angl. Highly Pathogenic Avian Influenza, česky: vysoce patogenní ptačí chřipka).

Ptačí chřipka byla pod jménem ptačí mor poprvé identifikována v roce 1878 v Itálii. Dnes je známo, že její virus je rozšířen po celém světě. Ve 30. letech minulého století se nemoc opět objevila v Evropě. Pak až v 80. letech, zejména v Irsku a USA, což tam vedlo k likvidaci milionů jedinců chovného ptactva. Další větší ptačí epidemie následovaly 1992 v Mexiku, 1997 v Hongkongu, a jak se později ukázalo především, v dalších zemích Asie.

Nejznámějším a nejsledovanějším typem ptačí chřipky na přelomu 2. a 3. tisíciletí je onemocnění způsobované virem H5N1, jak pro jeho rychlé šíření mezi ptáky, tak pro jeho omezenou schopnost infikovat člověka a vysokou úmrtnost, pokud k této infekci dojde.

[editovat] Virus ptačí chřipky

Původcem chřipky ptáků je chřipkový virus typu A, který může napadat ptáky, savce i člověka. Hostitel viru a jeho patogenita pak závisí na mnoha faktorech, jako virus ptačí chřipky se tedy označují všechny chřipkové viry, jejichž prvním hostitelem byl pták.

Všechny chřipkové viry mají na povrchu kapsidy povrchové glykoproteinyhemaglutinin a neuraminidázu. Je známo 15 subtypů hemaglutininu a 9 subtypů neuraminidázy, které se v přírodě vyskytují v mnoha různých vzájemných kombinacích. Přesný subtyp těchto antigenů je součástí názvu daného chřipkového kmene, v současné době je největší pozornost věnována subtypu H5N1 (či A/H5N1, protože patří do skupiny chřipkových virů A), který se (v Asii) objevil v roce 1996 a je považován za vysoce pravděpodobný zdroj možné chřipkové pandemie.

Nicméně subtyp viru neříká nic o jeho virulenci, ta je závislá i na druhu hostitele, jeho imunitním systému a podmínkami prostředí vůbec. Neplatí tedy, že všechny chřipkové viry subtypu H5N1 jsou vysoce patogenní, patogenita je výsledkem vzájemných interakcí viru, hostitele a prostředí. Nebezpečnou vlastností chřipkových virů vůbec je schopnost vytvářet antigenní variace procesem antigenního posunu a antigenního zvratu: při antigenním posunu se bodovými mutacemi postupně pozměňuje struktura hemaglutininu a neuramididázy, antigenní zvrat je pak rekombinace segmentů genomů dvou nebo více antigenně mírně odlišných virů uvnitř jediné infikované buňky (u ptačí chřipky se tak nejčastěji stává uvnitř infikované divoké kachny). V obou případech (při zvratu je proces pochopitelně rychlejší) je výsledkem antigenní struktura, která není rozeznána protilátkami proti jiným, „normálním“ chřipkovým virům. U člověka to může snadno vést k pandemii chřipky.

[editovat] Riziko pandemie

Světová zdravotnická organizace (WHO) koncem roku 2005 varovala, že v blízké budoucnosti očekává zvýšené riziko chřipkové epidemie, pravděpodobně způsobené typem viru H5N1. V důsledku toho se vlády zemí začaly připravovat na možnou epidemii a pandemii.

K okamžitým opatřením takových příprav patří omezení cestování, očkování nebo hubení chovného ptactva podezřelého z nákazy (zejména o posledním široce publikovala média). K dlouhodobým opatřením patří zejména změna způsobu života, změny chovu domácích zvířat, především v oblastech s největším rizikem (kde lidé bydlí ještě dohromady s domácími zvířaty), ale i jinde, kde masová „tovární produkce“ zvířecího masa podporuje rychlé šíření nejrůznějších nákaz.

WHO popisuje šest fází pandemie, od první nejmenšího rizika do šesté, vypuknutí pandemie ve velkém měřítku. Většina zdravotnických úřadů zařazuje riziko pandemie způsobené virem H5N1 jako fáze 3 (stav podzim 2005), kdy se vyskytly infekce lidí novými virovými typy, ale není prokázaná přenositelnost mezi lidmi.

[editovat] Ptačí chřipka u ptáků

Přirozeným rezervoárem chřipky jsou divoké kachny, další divoce žijící ptáci a prase. Ne všechny varianty viru jsou viruletní, některé způsobují i bezpříznakové infekce, popřípadě se projevují poklesem snášky nebo mírnými infekcemi dýchacích cest. Při infekci virulentnějšími kmeny mají ptáci načepýřené peří, méně žerou a vyhledávají teplejší místa, může se objevit kašel, kýchání, silné slzení, průjem nebo i nervové poruchy. Vysoce virulentní kmeny pak mohou vyvolávat i subakutní infekce s rychlým úhynem, tato varianta byla původně popsána právě jako klasický mor drůbeže. Některé kmeny virů způsobují takové rychle probíhající infekce jen u jediného druhu ptáků a u ostatních způsobují jen skryté, nepozorovatelné příznaky.

[editovat] Aktuální vývoj ptačí chřipky v Evropě

(po Irsku v 80. letech)

• březen 2003 – ve 13 holandských drůbežích farmách propukla ptačí chřipka
• duben 2003 – epidemie se rozšířila do 200 farem i okolních států (Německo), přes 14 milionů zvířat poraženo a zničeno, v Holandsku zemřel nakažený veterinář
• říjen 2005
  • 5. října byly v Rumunsku (v obci Ceamurlia de Jos v okrese Tulcea v dunajské deltě) nalezeny v uhynulých domácích kachnách protilátky proti viru H5N1, 15. října byl londýnskou laboratoří tento virus potvrzen
  • 8. října vyšlo najevo, že v turecké provincii Balikesir zahynulo 2000 krocanů
  • utvrzuje se předpoklad, že nákazu přinesli tažní ptáci
  • 13. října zveřejňuje Komise EU zprávu svých zdravotních úřadů, že ve všech těchto případech byl bez pochyby dokázán virus H5N1 a jeho příbuznost s již známými nálezy virů z Ruska, Mongolska a Číny
  • 14. října hlásí Rumunsko další případy nálezů v mrtvé slepici a labuti (v obci Maliuc na rameni DunajeSulina v dunajské deltě)
  • 17. října oznamuje aténská univerzita v Řecku, že nalezla protilátky proti viru ptačí chřipky u krocana z ostrova Oinousses v blízkosti ostrova Chios v Jihoegejském souostroví, které od turecké pevniny dělí jen 2km široké moře
  • 23. října uhynul v Británii v karanténě papoušek dovezený ze Surinamu. Podle testů byl nositelem viru H5N1, který je přenosný na člověka
  • 24. října
    • Výskyt viru H5N1 byl potvrzen v Tambovské oblastiRuska, 400 km jihovýchodně od Moskvy.
    • V Chorvatsku byl virus laboratorně potvrzen u uhynulých labutí poblíž města Našice.
    • Maltské úřady nařídili izolaci a karanténu posádky lodě z Tchaj-wanu. Na palubě byli nalezeni uhynulí ptáci.
  • 26. října
    • Japonštívirologové mají vážné podezření, že Čína ve velkém měřítku zamlčuje výskyty ptačí chřipky ([1]).
  • …
• leden 2006
  • Výskyt ptačí chřipky v Turecku, první dvě oběti na životech
• březen 2006
  • v Česku první potvrzený výskyt ptačí chřipky typu H5N1, 27.3. nalezena uhynulá labuť v Hluboké nad Vltavou
• květen 2006
  • další případy ptačí chřipky u labutí v Česku
• prosinec 2006
  • zveřejněna studie Heneberg, P.: Migration behaviour of mute swans (Cygnus olor) wintering in Ceské Budejovice, Czech Republic. Linzer biologische Beiträge 38/2(2006):1403-1412. dávající do souvislosti směr šíření ptačí chřipky se směrem tahu labutí z rakouských zimovišť za chladného počasí
• červen 2007
  • v Tisové (okres Ústí nad Orlicí) byl zaznamenán první výskyt viru ptačí chřipky v chovu na území Česka.

• Koňská chřipka

  Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

  Skočit na: Navigace, Hledání
  

  

  Virus koňské chřipky adsorbovaný na kuřecí krvince, zvýrazněno pokovením preparátu

  Koňská chřipka je chřipkové onemocnění postihující koně bez rozdílu věku, pohlaví a rasy.

  Po inkubaci dlouhé 1–3 dny (někdy se udává až 10 dnů) nastupuje snadná únavnost, malátnost a snížená chuť k přijímání potravy. Tyto příznaky jsou někdy provázeny nevýrazným vzestupem teploty. Většinou však je vzestup teploty náhlý a vysoký (38,5–41,5 °C) a trvá 2–10 dnů, v ojedinělých případech i déle. Potom, nebo již zároveň se vzestupem teploty, začnou koně kašlat, nejprve suše a namáhavě, později vlhce a s výhozem. Kašel je dráždivý a dá se snadno vyvolat lehkým stiskem tracheálních prstenců, mnohdy až do záchvatů. Dech a tep je zrychlený úměrně zvýšení teploty. Kašel je provázen nosním výtokem, který je ze začátku serózní až hlenový, později se může změnit na hnisavý.

  U koní ponechaných v klidu hned od počátku onemocnění se vyskytují katarální projevy na sliznicích horních dýchacích cest, na plicích však chorobné změny nebývají. Jestliže jsou nemocní koně používáni k práci, mohou se vyvinout komplikace ve formě těžké bronchitidy i bronchopneumonie. Tyto komplikace jsou vyvolány přidruženou bakteriální infekcí.

  Obsah [skrýt] 1 Léčení 2 Epizootologie 3 Etiologie 4 Reference

  [editovat] Léčení

  U nekomplikovaných případů léčení není nutné. Stačí ponechat koně v klidu, v dobře větrané stáji, při dietetickém krmení. Komplikované případy vyžadují léčení antibiotiky podle citlivosti původce.

  [editovat] Epizootologie

  

  

  Rozměry viru koňské chřipky

  Onemocnění se velice rychle šíří. Po stránce kontagiozity se dá srovnat s klasickým morem prasat či se slintavkou a kulhavkou. Virus se přenáší vzdušnou cestou prostřednictvím vykašlávaných infekčních kapének i nepřímo předměty potřísněnými nosním sekretem a vykašlávanými hmotami, jako jsou nádoby na vodu, píce, stelivo nebo i šatstvo a ruce ošetřovatelů. Při podezření na chřipku je třeba koně okamžitě izolovat.

  Přenos chřipky koní na lidi nebyl pozorován, byl však zaznamenán přenos z koní na osly a na psy.

  Proti chřipce koní je možné očkování. To se dnes vyžaduje při většině akcí jako jsou jezdecké závody, přehlídky a podobné příležitosti.

  [editovat] Etiologie

  

  

  Celá kuřecí krvinka se zachycenými částicemi viru koňské chřipky

  Třebaže klinický obraz byl dávno známý, nebylo dlouho jasné, co je původcem této choroby. Soudilo se, že katarální projevy na horních dýchacích cestách souvisí buďto s onemocněním způsobeným virem abortu klisen, s virovou arteritidou koní nebo s virovou rhinopneumonitidou koní. Přesto, že 2 viry byly označeny jako virus chřipky koní (Army 183 a Grayson I.), nakonec se prokázalo, že jsou totožné s virem působícím potrácení u klisen. Nezjistila se příbuznost těchto virů s lidskou chřipkou.

  Teprve v roce 1956 byl virus chřipky koní příbuzný lidské chřipce objeven v tehdejším Československu. Tehdy sem respirační infekci zavlekli dostihoví koně z Německa, a ta se pak rychle rozšířila po celém státě.

  Nejprve bylo zjištěno, že koně, kteří chorobu přestáli, mají v krvi protilátky proti lidské chřipce typu A a pak se podařilo izolovat virus z výplachu nosu koně naočkováním do kuřecího zárodku. Po konečném určení, že jde skutečně o virus chřipky, bylo navrženo, aby označení „chřipka koní“ bylo vyhrazeno pro chorobu způsobenou tímto virem, a to bylo celosvětově přijato.

  Virus koňské chřipky byl nejprve označen jako A-equi-Praha/56 a po mezinárodním prověření dostal název A/equine/Prague/56. Během let byla pak ve světě izolována celá řada dalších kmenů tohoto viru, a tak ten pražský dostal ještě pořadové číslo 1.

  Virus chřipky koní se vyskytuje ve dvou antigenních variantách (subtypech): starší equine-1 H7N7 a novější equine-2 H3N8. Pražský virus má antigenní skladbu H7N7.

  Virus adsorbovaný na kuřecí červené krvinky se při znázornění elektronovým mikroskopem jeví jako vlákno, z kterého se na koncích zřejmě uvolňují jednotlivé kulovité virové částice o průměru 50–150 nm.